Na tuto otázku vám nejspíš studenti a absolventi humanitních oborů odpoví, že ne. Studenti a absolventi technických škol odpoví, že ano. Zaměstnavatelé odpoví, že ano. Pokaždé, když se stát rozhodne snížit své stavy, ukáže se, že ano. Ale…
Nejdřív si musíme odpovědět otázku: kolik vlastně má být absolventů různých škol a tedy adeptů na pracovní pozici?
Tohle je totiž věc, která je nejvíc ožehavá.
Takže v první řadě si musíme připustit, že teď nemáme sebemenší tušení, kolik kterých lidí je potřeba v různých pracovních pozicích. Máme totiž:
- vytváření míst uměle státem a Evropskou Unií (různá místa v byrokracii)
- zákoník práce, který chrání zaměstnance víc než zaměstnavatele
- velmi vysoké náklady na zaměstnance (čistá mzda 22740 Kč = superhrubá 40 020, to znamená, že ke svým 100 % mzdy odevzdáte státu dalších 76 %)
- se zaměstnanci se pojí nezbytná byrokracie, zálohy, účtování, školení o bezpečnosti práce…
Výsledkem bodů b) c) d) je, že je nižší zaměstnanost a že ti, kdo by někoho zaměstnali, ho nezaměstnají. Tak zaměstnavatelé investují spíš do těch zaměstnanců, kteří mají „tvrdé znalosti“, protože je velká šance, že jejich čas na trhu prodají. Takže na vysokých daních (sociální je taky daň) a ochraně zaměstnanců zapláčou především absolventi humanitních oborů – bez nich se obvykle zaměstnavatel obejde snáze.
Tak stát a EU bodem a) kompenzuje chyby, které sám udělal (čímž samozřejmě musí ještě víc zvednout daně a tím pádem ještě víc ztížit zaměstnávání lidí v soukromé sféře). Jenže ve státní sféře pak dotyčný vůbec nedělá to, co vystudoval (středověkou literaturu např.), ne, on tam podává papíry za tabulkovou mzdu.
Pokud tedy teď vůbec nevíme, kolik absolventů čeho zaměstnavatelé poptávají na neregulovaném trhu, nevíme, kolik takových lidí je skutečně potřeba. Tím bychom mohli odpovědět na otázku v titulku: Nevíme a nemůžeme to zjistit.
Ale pojďme na to oklikou.
Předpokládejme, že stopneme požírání nevyužitých absolventů státem a vytváření umělých pozic v různých výborech pro výbory a komisích pro komise a úřadů pro papíry, které nikdo nečte. Tito lidé nevytváří žádnou nezbytnou hodnotu.
Pak máme v tomto státě přibližně 10 milionů lidí. Ti potřebují jíst, mít kde bydlet, mít nějakou kulturu, vzdělávat své děti apod. (ano, všechno toto lze dělat i tržne a bez státu) V některých oblastech se produktivita téměř nezvyšuje (těžko můžete umístit do třídy na základce 60, 80, 100 dětí) a jsou oblasti, kde se zvyšuje (tovární výroba, vývoj software). Protože nejsou moc oblasti, kde by se produktivita snižovala, nonstop klesá celkový počet nutných zaměstnanců pro zajištění stávající životní úrovně. Každý rok je tedy „vytěsněno“ pár tisíc lidí, kteří už nemusí vytvářet populární a tržně snadno uplatnitelné hodnoty. Každý rok se objeví místo pro pár tisíc těch, kteří se mohou věnovat dějinám umění, středověké literatuře, studiu japonské kaligrafie. A občas se díky tomu vynoří něco, co pomůže i těm, kteří pracují na zajištění životní úrovně.
Varianta 2: Nebo se v těch tisících lidí objeví ti, kdo vystudují něco snadno tržně uplatnitelného a zapracují na ještě větší produktivitě. Výsledek? Ještě víc vzroste tempo, kterým může přibývat lidi v méně tržních oborech.
Z toho mi vyplývá jediné. Pro životní úroveň dnešní je skoro jedno, kolik je studentů tržně špatně uplatnitelných oborů (a to nejsou jen humanitní obory). Pro budoucnost a životní úroveň nás všech mi z toho ale vychází, že těchto lidí by mělo být mnohem méně (třeba desetina?), než těch, kteří studují obory z nichž budou udržovat a zvyšovat produktivitu a životní úroveň.
