Blog | Shrnutí svých zkušeností s polyfazickým spánkem

Shrnutí svých zkušeností s polyfazickým spánkem

Co čtvrt roku mi někdo napíše a ptá se mě na základě článků o polyfazickém spánku, jestli to opravdu funguje. Nedávno se mi ozvala novinářka z Moje Psychologie a ptala se na zkušenosti. Já ji poměrně dlouze odepsal. Oni otiskli část, takže celou reakci dávám sem.


Jako každý vytížený člověk jsem si pravidelně zanadával, že by se mi hodilo, kdyby měl den víc hodin. Rád jsem říkával takový vtípek: „Kdyby měl den 36 hodin, stihl bych i koníčky a kdyby měl 48, zvládl bych se i vyspat.“. Samozřejmě problém byl spíš v tom, že jsem neuměl svou práci dobře delegovat.

Takže jsem se rozhodl, že když někde mám ten čas vzít, tak proč ne ze spánku. Zkusil jsem tedy spát jen čtyři hodiny v noci a dva krátké spánky přes den. Zkoušel jsem i mírnější variantu, kdy člověk spí v noci 6 hodin a přes den si jednou zdřímne.

Po krátké době nutné na adaptaci, jsem si zvykl a začalo to dobře fungovat. První režim je tvrdší, vyžaduje pravidelnost, ten druhý, kterému se říká poeticky Siesta, je velmi jednoduchý, dá se na něj přejít ze dne na den a občas se dá i siesta vynechat bez toho, aby člověk byl pak nějak moc unavený.

Měl jsem ve dni o 3 hodiny víc.

A zdálo se, že takhle můžu fungovat dlouhodobě.

Polyfazický spánek má ale 3 nevýhody.

  • čím tvrdší režim si zvolíte, tím víc musíte dodržovat rozvrh a každé jeho porušení způsobí, že se necítíte dobře třeba i zbytek dne
  • více času vzhůru nemusí být rovnou použitelné k dosažení vyšší produktivity
  • způsobuje to nemalé problémy v soužití

Posledním bodům bych se rád věnoval víc do hloubky.

Poté, co jsem zjistil, že mám hodiny času navíc, jsem i zároveň zjistil, že už nemám dostatek energie na to, abych víc času pracoval. Výsledkem bylo, že jsem měl víc času na sport, čtení si, učení se, zábavu. Na toto je polyfazický spánek skvělý. Pokud máte pocit, že se vám vrší knihy na nočním stolku, polyfazický spánek vám zajistí, že ročně přečtete dobře o 25 knih navíc. Jestli máte pocit, že nemáte čas si na hodinu vlézt na rotoped, tak teď už máte. Pokud ale potřebujete udělat víc práce, řešení je spíš v tom, naučit se lépe organizovat se a lépe i najít si někoho, komu lze část práce přenést. Ten nedostatek energie bych rád přirovnal k tomu, když máte novorozence. To, že se každé 2 hodiny budí (a vás také), vede k tomu, že jste vzhůru delší dobu. Těžko ale povede k tomu, že toho uděláte víc.

Zásadní věcí – a to i věcí, kterou mi lidé nevěří, dokud polyfazický spánek nevyzkouší – je to, že společnost je extrémně uspořádaná na těch přibližně 8 hodin spánku denně. Jaká manželka snese, že s ní ani nejdete spát, ani s ní nevstáváte? Samozřejmě, když jste vzhůru, chcete nějak žít, svítit, mít třeba puštěné rádio. Ovšem tím okolí rušíte. Samozřejmě si můžete roztáhnout práci i do noci. Jenže lidé vám nebudou odpovídat na e-maily, nebudou zvedat telefony. Jedna z prvních věcí, s kterou jsem se při přechodu setkal, bylo to, že jsem cítil tlak, abych se vrátil zpět k běžnému režimu. A to se bavíme jen o nočním bloku. Teď si ještě představte, že spíte ve dne. Umíte si představit, že dvakrát za den si v práci zaberete gauč a spíte na něm? Samozřejmě se to neobejde bez různých vtípků. Nebo když řídíte delší vzdálenost. Jedete, pak přijde váš čas, tak zastavíte a zdřímnete si a všichni pasažéři musí počkat.

Jeden z mých zákazníků ale toto zavedl. Tam si takhle zdřímne i přímo majitel firmy. Kde je podpora, tam to překonat samozřejmě lze. A když člověk moc nehledí na názor okolí, protože mu to za těch několik hodin denně stojí, tak to samozřejmě fungovat bude.

Zatím to vypadá, že spíš od polyfazického spánku odrazuju. Naopak, chci říci, že to opravdu je možné. Že tak lze fungovat a i dlouhodobě. Jen to má svá ale, s kterými člověk musí žít.

Hodně věcí vyřešilo to, že se nám narodilo dítě. Malé děti spí polyfazicky přirozeně. A s tím se pojí i to, že manželka, která je na mateřské, si přes den zdřímne také. Tím vlastně používá Siestu bez toho, aby mluvila o polyfazickém spánku. Tím se odbourala bariéra soužití, kterou osobně považuji za největší překážku při nasazení polyfazického spánku ve svém životě. Polyfazicky žije hodně lidí, jsou to malé děti a důchodci. Ti si přes den zdřímnou a v noci třeba tolik nespí. Okolí se ale na ně adaptovalo, není to považováno za nic divného. Kdyby tentýž předsudek fungoval i vůči lidem v produktivním věku, bylo by vše mnohem snažší.

Dnes funguji tím způsobem ala Siesta. Tedy 1 zdřímnutí denně a když to nevyjde, tak se nic neděje. Tu ušetřenou hodina a půl denně věnuji synovi a knihám. Nemám ale velké ambice jít znovu do tvrdších režimů, protože ten čas mi stačí a nemusím tolik překonávat výše zmíněné problémy.

Life Hacking

Předejte zkušenosti i dalším a sdílejte tento článek!

Předchozí článek
Následující článek


Jiří Knesl
Business & IT konzultant

Jiří Knesl poprvé začal programovat v roce 1993. Od té doby, díky skvělým učitelům a později zákazníkům, měl možnost neustále růst v oboru vývoje webových aplikací a informačních systémů. v roce 2002 se přidal zájem o ekonomii a v roce 2006 o organizaci práce. Vším tím se konstantně profesně zabývá jak ve svém podnikání, tak i u zákazníků. Za posledních 5 let vydal na tato témata přes 400 článků.

Prohlédněte si moje reference

Mám zkušenosti z rozsáhlých projektů pro korporace, velké podniky, střední i malé firmy, ale i pro startupy v cloudu. Zvyšoval jsem jejich know-how, pomáhal nastavovat jejich organizační strukturu, byl lektorem a mentorem v náročných situacích. Podívejte se, jak vidí můj přínos samotní klienti.

Sledujte mé postřehy na sociálních sítích